Historie Tuftingu

Historii technologie všívání lze vysledovat až do roku 1950, kdy americký inženýr Cobble zkonstruoval stroj na kontinuální výrobu koberců metodou vpichování jehlou.

Všívací stroje využívají synchronizovanou činnost pletacích jehel a háčků k přidržování smyček v osnově, čímž smyčky vytahují. Princip činnosti tohoto stroje je velmi podobný jako u šicího stroje. Hlavním rozdílem je, že počet jehel je velmi blízko u sebe. Každá jehla protáhne nit osnovou. Ze špatné strany je nit nabírána háčkem, tvořícím smyčku, tvořící kobereček s tzv. smyčkami (svitky, potisky).

Odříznutý vlas (cut-loop, cut-pile) se získá vybavením háčku řezací čepelí, která odřízne smyčku, jakmile je vytvořena. Nitě jsou zajištěny latexem a pomocná základna může být poté potažena.

Technologie všívání nám umožňuje dosáhnout nejširší škály vzorů koberců. Různé výšky vlasu, různé vzory koberců díky použití různých vzorů, mřížky s pohyblivými nitěmi - to vše nabízí nekonečné vzory koberců.

Dnes jsou koberce k vidění nejen v obývacím pokoji či ložnici pohodlného bytu, ale také v bankách, kancelářích, na schodištích a chodbách veřejných budov, sportovních a koncertních sálech. Díky různým materiálům a základním materiálům koberců se nebojí vlhkosti, snadno se nehnijí, jsou odolné proti opotřebení, snadno se odstraňují nečistoty a po celou dobu životnosti si zachovávají původní barvu a jas, což je nesrovnatelné s běžnými tkané koberce.